Jdi na obsah Jdi na menu
 


Překvapivé podobnosti orangutana s člověkem

 

Evoluce člověka podle něj proběhla v jihovýchodní Asii a odtud se lidé rozšířili do zbytku světa. Šimpanz a gorila jsou podle něj naopak krajně odvození lidoopi, kteří se již dříve oddělili od společného předka.

Orangutani se ve volné přírodě poměrně těžko studují, hlavně kvůli tomu, že žijí v pralesích Bornea a Sumatry, v prostředí krajně horkém a pro člověka de facto „jedovatém“. Schwartz ve svých tvrzeních vycházel ze shromážděných anatomických i behaviorálních podobností mezi člověkem a orangutanem.

Schwartz má samozřejmě smůlu. V Darwinových dobách, kdy srovnávací anatomie byla základem pro stanovování příbuznosti živočišných druhů, by jeho teorie možná došly všeobecného uznání. Dnes ovšem tuto roli převzala molekulární biologie/genetika, jejíž výsledky jsou jednoznačné. A kromě toho jednoznačnou podporu pro africký původ člověka dává i paleontologie. (Mimochodem, zajímavou otázku, kde žil společný předek člověka, šimpanze, gorily a orangutana, tj. zda v Africe nebo v Asii, řeší Richard Dawkins v knize Příběh předka.)

To ale neznamená, že Schwartzova pozorování jsou bezcenná. Orangutan a člověk mají podobně stavěnou zubní sklovinu (následující výčet ukazuje, co sdílíme s orangutany, ale nikoliv se šimpanzi a gorilami), stavbu patra, kotníku i hýždí. Zajímavý je fakt, že orangutani mají výrazně vyvinutou asymetrii mezi jednotlivými hemisférami mozku. Ženy i orangutanice mají dále od sebe mléčné žlázy na prsou. Podobnost má existovat i v sexuálním chování nebo vlastnostech menstruačního cyklu (sexualita během většiny období, tj. nepříliš závislí na fázi cyklu apod.).

Současná pozorování z národního parku Gunung Leuser na Sumatře nadto ukázala, že orangutani chodí mimo prostředí stromů převážně po dvou.

V roce 2007, výzkumníci z Grand Valley State University (Allendale, Michigan) dospěli k závěru, že orangutani jsou možná i inteligentnější než ostatní lidoopi, a dosud jsme jejich mentální schopnosti podceňovali kvůli nedostatku informací a problematickému studie v přírodě. Zjistilo se, že si budují přístřešky proti dešti a dokonce si zhotovují i jakési klobouky. Jsou učenliví a zvědaví. V Smithsonian National Zoo ve Washingtonu loni návštěvníky šokoval 30letý orangutan Bonnie, který si ve své kleci pískal. Dokázal tedy vědomě ovládat dech podobně jako člověk a měl k tomu i potřebné anatomické předpoklady. Pískání se nejspíš rozhodl napodobit od své ošetřovatelky.

Tím není samozřejmě zpochybněno všechno to, co víme díky molekulární biologii. Anatomické podobnosti nejsou nutně dokladem příbuznosti, ale dokladem toho, že evoluce řešila podobné problémy. Možná, že orangutan může vrhnout světlo i na leccos, co se událo v evoluci člověka, od bipedie až po strukturu společnosti (dospělí samci orangutanů žijí samotářsky – obdoba starých mládenců? :-)).

Společným prostředím a z toho vyplývajícími selekčními selekčními tlaky se tyto podobnosti vysvětlují ovšem dost obtížně, protože se předpokládá, že samostatná evoluce člověka naopak probíhala mimo pralesy v prostředí afrických savan. A nadto řada anatomických podobností je spíše povrchní; těžko říct, zda bipedie vznikla z pohybu, který praktikují orangutani, na celou záležitost existuje řada různých teorií. Každopádně mají orangutani dlouhé ruce (v poměru k nohám mezi lidoopy vůbec nejdelší) a dlouhé palce na nohou, což jim brání vzpřímeně překonávat větší vzdálenosti. Tlustší sklovina zubů u orangutanů je zřejmě výsledkem toho, že se živí větším ovocem než afričtí lidoopi. Orangutani jsou vegetariáni, na rozdíl od šimpanzů a bonobů neloví.

Co se týče podobností v sexuálních chování a otázek inteligence orangutanů, zatím nevíme. (Klobouky z listů proti dešti jsou jedna věc, jinak ale používají nástroje mnohem méně než šimpanzi.) Orangutani mají také na rozdíl od lidí a šimpanzů výrazný pohlavní dimorfismus, kdy je samec až 2krát hmotnější než samice.